ALBÁNIE 2021
První den. Cesta TMB motovýlety odstartovala v Nové Bystřici na hranici s Rakouskem, vyjížděli jsme za krásného počasí a předpověď byla optimistická. Cestou jsme míjeli Rakouské hrady a projížděli kýčovitě upravenými vesničkami mimo hlavní tahy frekventovaných silnic. Po klikatých silničkách jsme navštívili na skalnatém výběžku nad městem Melk v Dolním Rakousku, asi 80 km západně od Vídně. Pod klášterem údolím Wachau protéká řeka Dunaj, podle níž se klášter nazývá Brána Wachau. Potom již přišel bonbonek dne, a to silnice Turnitzerskými Alpami do Mariazellu. Pozdní oběd a hurá na kávu do motorkářské hospody v Kalte Kuchl a dál přes Semmerig do cíle prvního dne. Po trošku elektronickém tréninku jsme se ubytovali a už pivko a večeře.
Druhý den vyrážíme po vydatné snídani na další putování. Začátek cesty byl velmi zábavný, a to hornatou krajinou Fischbacherskými Alpami. Přechod do Slovinska jsme zvolili mimo hlavní hranice přes Pohorje. Celník byl sám tak se raději schoval za budku a vylezl až při průjezdu poslední motorky, aby se neřeklo. Přestávka v Mariboru u nejstaršího plodícího kořene vinné révy a káva v kavárničce na břehu Drávy. Zmrzliny měli jen dvě, a tak jsme někteří utřeli. Cestou z Mariboru vidíme Ptujský hrad jen tak kolem… Hranice do Chorvatska bereme útokem, ale nikdo se nebrání tak volně projíždíme dál. Cesta do cíle na privátní usedlost měla být překvapení pro všechny, a taky byla. Právě probíhající Chorvatská svatba dodala příjezdu folklorní náladu. Sympatická děvčata nás usadila a začaly nebývalé hody, které neměli konce. Přestože jsme byli hladoví nešlo to množství sníst. Ubytování v Etno chaloupkách s klimatizací bylo super. Ráno neméně vydatná snídaně a už startujeme.
Třetí den vyrážíme opět se sluncem. Nemálo nás překvapila cesta 16Km jemným štěrkem, která jak se objevila, tak skončila, byli jsme jako mlynáři, a tak šup na myčku, než to na nás ztvrdne. První zastávka byla v Daruvaru je to chorvatské město, ležící v Slavonii a známé jako místo s nejpočetnějším zastoupením české menšiny v Chorvatsku. Nachází se 130 km jihovýchodně od Záhřebu a 150 km západně od Osijeku. Pozdravíme Radka, který se k nám hned hlásil a kluky co nás jen tak zvali na „sustredko“(motosraz). Po zmrzlině pokračujeme do Bosny a Hercegoviny s cílem navštívit strážní hrad Vranduk, který stojí vidět už jen proto, že na motorce vyjedete až na hrad. Večeře v Etno Kotromaničevo byla vynikající jakožto i místní pivko. Na hotel to máme kousek tak proč si nedat dvě malý. Ubytování luxus, čistota a profesionalita. Ráno snídaně za účasti malého psího hlídače byla na terase a zase za sluníčka.
Čtvrtý den, překonáváme Ozren Planinu, Ravan a přijíždíme do hlavního bodu dne, a to do Visoka. Nestarší a nevětší pyramidy na světě (jak uvádějí zdroje) jsou všude okolo. Potkáváme zde Českou osůbku, která nám vše povypráví tak až se nám hlava točí kolem. Někteří odvážlivci vlezli i do podzemí pyramidy slunce a načerpali zdejší energii. Lidí zde bylo celkem dost, protože při minulé návštěvě tu bylo jen hrstka návštěvníků. Projedeme Sarajevo a po cestě necestě na hranice Ščepan Pojle překračujeme do Montenegra. A je to tady pohádková cesta podél řeky Pivy na jedné straně a skalisky na straně druhé bere dech, a ještě to umocňují tmavé tunely ve skalách. Na Pivském jezeře se s Pivou rozloučíme a vstupujeme do brány Durmitoru, která začíná průjezdnou jeskyní, komentář jednoho z nás tyjo chlapi jedeme do ďury??? Obligátní káva v Trse a už cesta planinami Durmitoru s překrásnými pohledy na panenskou přírodu. Cílem je Žabljak, stanoviště všech turistů do tohoto přírodního parku. Již známí ubytovatel Danilo (to je tu velmi obvyklé jméno jako u nás Pepa) nás vítá a ubytovává s pozváním na večeři. Ráno posnídáme a…
Pátý den. Na dnes je připravena libůstka ve formě raftingu po řece Tara druhým nejhlubším kaňonem v Evropě. Oblékání do neoprenů jsme netrénovali, ale dobrý 😊 Jízda po řece byla zážitek, který doporučuji. Někteří tedy jen Martin se odvážil si i zaplavat v 8st. vodě Odpoledne … kam na oběd??? No kam jinam než k Černému jezeru perle Durmitoru. Po obědě koupání v jezeře a popíjení místního neidentifikovatelného moku. Večer v klidu povídání a brzkou dobrou.
Šestý den. Dnes už budeme v Albánii říkáme při startu. A taky se stalo. Přejezd z Durmitorského národního parku podél řeky Tary nás dovedl pod Národní park Biogradska Gora, kde za pár kilometrů opouštíme řeku Taru a jedeme podle řeky Drcky směr Andrejevica. Cesta byla svízelná…prostě Balkán. Po cca hodině jsme na přechodu, kde nás chvilku zdrželi celníci, ale vše ok. No a jsme na ní na té kráse SH20 vedoucí až do Kopliku. Neskutečná užívačka nádherného asfaltu a zatáček, nemluvě o výhledu Point of Valley což předčí mnoho Italských pass. Trochu zbytečně jsme vystoupali na vyhlídku, která je na silnici SH21 v Boge. Bylo rozkopáno až běda. Cesta zpět a už na Skadar, kde bydlíme v hotelu s výhledy na Skadarskou pevnost a soutok řek Buna a Drina. Večer na terase u vína a pivky se opět povedl. Ráno podávaná snídaně a už balit
Sedmý den, po ráno na kafe k moři do Ulcin, dál pak Virpazarskou cestou za nej výhledy na Skadarské jezero je to krasové jezero na hranicích Černé Hory a Albánie. Jde o největší jezero na Balkáně. Jeho rozloha kolísá od 356 km² do 376 km², z čehož přibližně jedna třetina připadá Albánii a zbytek Černé Hoře. Dosahuje hloubky až 12 m. Leží v nadmořské výšce 6 m. Po náročné cestě úzkými a mnohdy nečitelnými silničkami sjíždíme do Petrovače a dál k Budvě a tam hup do vody a zchladit naše těla před cestou na Boku Kotorskou čili Kotorský záliv je to největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře a často bývá mylně považovaný za nejjižnější evropský fjord. V těchto místech však ledovec nikdy nebyl, jedná se pouze o zatopené ústí řeky. Projíždíme národní park Lovčen. Cestou do Podgorici míjíme mausoleum, ale již je zavřeno, tak jedem do cíle kousek za Danilovgrad. Opět nás očekává Danilo 😊. Úchvatné ubytování a velmi příjemní majitelé s úmyslem nám snést modré z nebe.
Osmý den. Jedeme nejprve na nedaleký klášter Ostrog, kde zdravíme zase Danila, ale tentokrát ne hoteliéra, ale mnich, který má české kořeny a narodil se ve Dvoře Králové, a dokonce vlastní dres podepsaný Jardou Jágrem. Provedl nás i s českým komentářem útrobami kláštera a bylo to opravdu moc zajímavé. Projíždíme Nikšičem a stavíme na kávu u Slano jezero, opět s výhledem na jezero plné barevných ostrůvků a čiré smaragdové vody. Cílem je město Mostar v Bosně. Dojíždíme poměrně brzy, a tak času na prohlídku města je dost. Nejprve se usadíme v restauraci na řekou Radobolja, která se vlévá u starého mostu do řeky Neretvy. Procházka městem a po starém mostě je prostě zážitek, který musíte zažít. Starý most je zrekonstruovaný obloukový most ze 16. století přes řeku Neretvu v Bosně a Hercegovině, který spojuje dvě části Mostaru. Postaven byl během osmanské éry. Jeho celková délka činí 29 metrů, šířka 4 metry a nad řekou dosahuje výšky 24 metrů. Most rozděluje i dva náboženské světy. Večer proběhlo kouření z vodní dýmky (šíši), což byl také pro mnohé zážitek. Po 22hodině jdeme spát, protože se zde vše zavírá a usíná. Snídaně na jedničku, a tak ke strojům
Devátý den nás provází řeka Neretva, která pramení v Dinárských horách a teče na jih, kde ústí deltou do Jaderského moře. Je 225 km dlouhá; 203 km jejího toku je na území Bosny a Hercegoviny a 22 v Chorvatsku. Povodí má rozlohu 5600 km². V místě, kde se do ní vlévá řeka Rama nás opouští a my měníme řeku a jedeme směrem na Ramsko jezero, bohužel stav vozovky nám nedovolí navštívit plánované muzeum vojenství, a tak vyjedeme jen na vyhlídku. Po chvilce nás začne doprovázet řeka Vrbas až k Plivskému jezeru nedaleko města Jajce. Překrásná scenérie malých i větších vodopádů nás uchvátila natolik, že jsme tu i poobědvali ve stylové hospůdce u sousplaví. Po obědě jedeme okolo Visoki Borik a pohořím Grmeč. Přejíždíme hranici do Chorvatska nedaleko Bihače, cílem je ubytování nedaleko Plitvických jezer. Večeře „z dovozu“, ale dobrá hambáčem neurazíš. Vypijeme po parném dni několik mnoho pivek a jdeme spát. Snídaně střední spokojenost, ale v pohodě. Balit a jedeme dál
Desátý den se zastavujeme u vodopádového městečka Slunj, pofotíme a pokračujeme kolem pohoří Petrova Gora, a protože je opravdu vedro 41st. C zastavujeme u řeky Kupa. Koupání nás moc neosvěžilo, jelikož řeka je teplá až moc. Protože cílem je vinařství na nic nečekáme a jedeme. Majitelka Ivana nás vřele vítá po krátkém čekání u vína, než přijela. Její přístup budiž vzorem pro všechny majitele podobných zařízení. Po rychlém ubytování její manžel začíná grilovat samé dobroty. Všude to voní masem, vínem a domácí pohodou. Sem se jistě budeme rádi vracet. Večer u národní muziky Chorvatska v podání „mandolínců“ byl plný povídání o zážitcích minulých, přítomných, ale i očekávání dalších. Snídaně byla stejně bohatá jako večeře, a tak s plným žaludkem a skvělými pocity se loučíme s Ivanou a jejím vinařstvím.
Jedenáctý den. Krátce po startu přijíždíme na hranice a oznámením, že jsme Češi nás bez problémů nechávají projet s účastí na tragédii způsobené tornádem na Hodonínsku. Užíváme si krásnou a opuštěnou silnici podél dálnice do Lublaně. Po několika hodinách jízdy se již blížíme k Julským Alpám. Z Železnik vystoupáme na vrchol nad Bohinjské jezero, které je největší jezero ve Slovinsku, když nepočítáme nestálé Cerknišské jezero. Leží v nadmořské výšce 525 m. Má rozlohu 3,18 km², je 4,35 km dlouhé a 1,25 km široké a pobřeží má délku 10,9 km. Dosahuje maximální hloubky 45 m. Tady oběd a koupání, které je velmi příjemné jako vždy. Jen lidí je tu více, protože je právě neděle. Koupíme si zmrzlinu, které je fakt dobrá. Od Bohinje je to kousek k Bledskému jezeru, které leží na severozápadě Slovinska. Vzniklo na konci poslední doby ledové roztáním Bohinjského ledovce. Jezero nemá žádný významný přítok, zásobují jej především podzemní zřídla. Tektonický původ prozrazují termální prameny v jeho severovýchodní části. Zajedeme na Bledský hrad a fotíme nádherné scenérie, které toto místo nabízí. No a už je to 6Km na hotel. Ubytování bohužel nemá restauraci, ale poblíž je picérie kde dobře vaří. Po večeři ještě vínko na terase a spát. Ráno koukám z balkonu na Bledský hrad a uvědomuji si, že již pomalu motovýlet končí. Posnídáme, startujeme a jedeme.
Dvanáctý den, jedeme Julskými Alpami až na hranice, průjezd bez povšimnutí. Cestou přes Villach jsme se zastavili na kávu v HD Racers. Pokračujeme dál podél jezera MillstaterSee přes Gurktaerské Alpy, Schladming Tauern do Grobming. Tady nás čeká výstup na vrchol Stoderzinken. Tady dáváme štrůdl před večeří a pivo. Nádherné pohledy nabízí terasa odkud je vidět Dachstein. Cestou dolů hodně fotíme, protože to nejde jinak. Na hotelu, který je již nedaleko absolvujeme opět hostinu a přejídáme se, bo to jinak nejde. Ráno snídaně a poslední etapa je před námi ☹
Třináctý den. Po krátké jízdě míjíme národní park Kalkalpen, odbočujeme ve Steinbach an der Steyr a podél řeky Enns jedeme až na místo soutoku kde se Enns vlévá do Dunaje. To už víme, že jsme blízko domova. Cesta Horním Rakouskem ubíhá rychle a my se blížíme k cíli. Cílem je město Slavonice na okraji České Kanady. Slavonice jsou malé historické město na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův Hradec. Leží zhruba jeden kilometr severně od hranice s Rakouskem, jedenáct kilometrů jihozápadně od Dačic, po obou stranách Slavonického potoka. Ubytujeme se jde se na procházku na jedno z nejkrásnějších historických náměstí. Točil se zde i Svěrákových film „Po strništi bos“ Po večeři dostáváme hlášku o krupobití, co se sem prý blíží. S dovolením obsluhy hotelu parkujeme pro jistotu v recepci. S klidem v duši sledujeme fotbal a povídáme o proběhlém výletu, ale také již mnozí plánují další výlet s námi TMB motovýlety.
Ráno se rozjíždíme k domovům a již za pár dní odjíždím na naši pilotní akci „1000mil around Bohemia“ a to na již 6. ročník.
Děkuji všem účastníkům za super náladu po celých 14 dní na cestách
tak se těším příště…
To je k malé reportáži z cesty do Albánie vše
Mirek