MONTENEGRO – Motovýlet po krásách zemí bývalé Jugoslávie

Cesta po přírodních krásách nejen Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, ale i Černé hory (Montenegro) a NP Durmitor

Pojedeme nádhernou přírodou, podél jezer a řek, městy i vesničkami a historickými místy. Uvidíte nejstarší pyramidy na světě, největší umělou vodní nádrž v Černé Hoře, národní park Durmitor, známý most na řece Taře, město Mostar, Sarajevo, vodní plochy Slovinských jezer a mnoho dalšího… orientační info v našem bologu https://www.motovylety.eu/cs/tmb-motovylety-a-podzimni-montenegro/

co uvidíte a zažijete cestou:

MONTENEGRO

Nová Bystřice

Nová Bystřice (německy Neu Bistritz) je město v okrese Jindřichův Hradec při hranici s Rakouskem.

V Nové Bystřici je také velmi pěkné Veteran Muzeum zaměřené zejména na automobily z USA.

Roku 871 zde byla přepadena družina jakési české kněžny, manželky velkomoravského krále Svatopluka I. V 11. a 12. století zde existovalo slovanské osídlení, jehož dokladem je mohylové slovanské pohřebiště v přírodním parku Homolka-Vojířov.

První zmínka o Nové Bystřici pochází z roku 1175

Roku 1381 se Bystřice stala majetkem korutanského rodu Krajířů z Krajku. Za husitských válek byl pánem Bystřice věrný katolík Lipolt z Krajku. Roku 1420 Bystřici dobyl a vypálil Jan Žižka, poměrně brzy ale byla znovu vystavěna a pojmenována Nová Bystřice. Roku 1493 přišel na Novobystřicko paulánský řád, který zde založil klášter. Ten byl roku 1533 zničen sektou novokřtěnců, kteří klášter během mše přepadli a čtyřicet mnichů spolu s věřícími z okolí zavraždili.

Semmering

Semmering Dolní Rakousy Obec je vyhledávána především pro možnost zimních sportů a vícekrát hostila světový pohár v lyžování. Když byla v roce 1854 dokončena slavná Semmerinská železnice, znamenalo to pro obec velký příliv turistů z Vídně. Dnes je turistů již méně, nicméně každoročně zde zůstane podle záznamů z ubytovacích zařízení více než 100 000 lidí déle než jeden den. Podle údajů z roku 2009 má město stálý počet 607 obyvatel.

Maribor

Maribor (německy Marburg an der Drau) je druhé největší město ve Slovinsku a sídlo stejnojmenné územně-správní jednotky (občiny). Je univerzitním, hospodářským, finančním, kulturním a turistickým centrem severovýchodního Slovinska. Celá občina Maribor má 95 171 obyvatel. Město leží na úpatí horského masivu Pohorje a protéká jím řeka Dráva.

První písemná zmínka o Mariboru pochází z roku 1204. Název města pochází od hradu Marchburch, který je připomínán již v roce 1164. Městská práva obdržel Maribor v roce 1254. Prudký rozvoj města nastal poté, co Rudolf Habsburský zvítězil nad Přemyslem Otakarem II. Maribor odolal obléhání vojsky Matyáše Korvína v letech 1480 a 1481 a Osmanské říše v letech 1532 a 1683. Město zůstalo pod kontrolou habsburské monarchie až do roku 1918.

Ptuj

Ptuj (německy Pettau, latinsky Poetovio) je město ve slovinském Dolním Štýrsku u hranic s Chorvatskem. Žije zde asi 20 000 obyvatel.

Ptuj je jedno z nejstarších měst v celém Slovinsku. Nachází se 27 km na jihovýchod od Mariboru. Jeho historie začíná už v době kamenné, ale největší rozkvět zažívalo za dob Římské říše. Město Poetovio bylo základním táborem pro legii XIII Gemina v Pannonii. Název města pochází z dob císaře Trajána, který dal tehdejší osadě statut města a pojmenoval ho Colonia Ulpia Traiana Poetovio. Roku 69 pak zde byl zvolen císař Vespasianus a z této doby také pochází první písemná zmínka o městu. Vyplenili jej ale Hunové, je vystřídali Avaři a později Slované. Městská práva pak ve středověku Ptuj získala opět až v 10. století.Ve městě se nachází známé termální lázně, ve kterých je bazén s teplotou vody přesahující 40 °C.

Slavonski Brod

Slavonski Brod (česky Slavonský Bro je město ve východním Chorvatsku, v regionu Slavonie. Je centrem Brodsko-posávské župy. Jedná se o významné průmyslové město a dopravní křižovatku pro cestující do Záhřebu, Bělehradu a Bosny a Hercegoviny. Rozkládá se na samotné hranici s Bosnou a Hercegovinou, na řece Sávě. Žije zde 53 531 obyvatel.

Slavonski Brod existoval již za římských dob, v tomto období nesl název Marsonia. Název byl doložen na římském kamenném nápise, není však známo, zdali byla Marsonia tehdy osadou, městem nebo jen místem k přenocování poutníků/karavan. Osídlení se rozvíjelo v místě, kde bylo možné bezpečně a snadno překonat řeku Sávu. V 6. století sem přišli Slované, později město připadlo Rakousku a Uhersku. V roce 1224 je poprvé město zaznamenáno pod současným názvem.

Současný střed města vznikl nejspíše na přelomu 15. a 16. století, po osvobození tohoto kraje od Turků. V roce 1536 padla oblast dnešního města pod tureckou nadvládu, osvobozena byla roku 1691, v závěrečných letech Velké turecké války. Nová hranice po skončení bojů probíhala nicméně přímo vedle starého města po řece Sávě. Město tak získalo značný strategický význam. Ve snaze připravit se na případné útoky z jižního směru byla v letech 1715–1767 vybudována pevnost, obehnaná vodním příkopem. Město bylo začleněno do tzv. Vojenské hranice, militarizovaného pohraničního pásma s Bosnou a Hercegovinou, resp. Osmanskou říší. Hned po skončení války přišli do Slavonského Brodu také Františkáni, kteří zde vybudovali klášter. Škola, kterou při něm zřídili, měla nemalý význam pro postupný nárůst gramotnosti obyvatel města.

Kotromaničevo

Stylová restaurace, kde se musíte zastavit. Středověk a historie na vás dýchne svou ponurostí, ale zároveň určitou svobodou té doby

Etno Village Cardaci

Etno Village Cardaci se nachází 3 km od centra Vitezu v klidné oblasti a je obklopen přírodou. V hotelu je restaurace, která nabízí tradiční speciality, rybník, vodní park a obchod se suvenýry. K dispozici je bezplatné Wi-Fi a parkování.

Visoko

Podle badatelů, kteří se těmito pyramidami skutečně zabývali, je pyramidový komplex v Bosně starý více než 12 000 let a byl vystavěn neznámou kulturou poblíž městečka Visoko nedaleko Sarajeva, hlavního města Bosny a Herzegoviny.

Objev staveb byl ohlášen v roce 2005, kdy doktor Semir Osmanagic oznámil, že místní podivné kopce jsou ve skutečnosti pyramidovým komplexem, který kromě toho, že zahrnuje největší pyramidy na světě, je propojen i podzemními tunely.

Nejen, že doktor Osmanagic tvrdí, že objevil čtyři pyramidy, ale stejně jako mnoho dalších badatelů je přesvědčen o tom, že jsou tyto pyramidy pozůstatkem neznámé a dávno ztracené civilizace.

Podle jeho teorie jsou pyramidy v Mezoamerice i v Egyptě ve skutečnosti dílem stejné civilizace, která postavila také pyramidy v Bosně a tento pyramidový komplex podle jeho slov může být „matkou všech pyramid“.

Durmitor

Durmitor je pohoří, které se nachází na severu Černé Hory, u hranic s Bosnou a Hercegovinou. Je součástí Dinárských hor. Nejvyšším vrcholem Durmitoru je Bobotov kuk (2 523 m). Krajina je zde pustá, roste zde převážně tráva a kleč, potom také různé druhy mechů. Celá oblast je tvořena vápencem, stejně jako celé jaderské pobřeží Chorvatska a Bosny.

Klášter Ostrog

Klášter Ostrog je klášter srbské pravoslavné církve, zasazený do skály nedaleko od Nikšiće v Černé Hoře. Zasvěcen je svatému Vasiliji Ostrožskému. Díky tomu, že je sevřen okolními skalami, je z něj velkolepý pohled na okolní nížinu. Bjelopavlića. Dějiny kláštera zasahují až do 17. století. Tehdy jej založil hercegovinský metropolita Vasilij. Ten zde také i v roce 1671 zemřel a jeho tělo zde bylo uloženo do relikviáře, který se nyní nachází v kostele Matky Boží. Klášter byl přebudován do současné podoby v letech 1923 až 1926, po rozsáhlém požáru, který většinu celého komplexu těžce poničil. Ke klášteru patří ještě dva kostely, které se nacházejí pod hlavní budovou (jedná se o kostel sv. Vavedenja a kostel sv. Krista). Interiér prvního z kostelů je vyzdoben freskami ze 17. století.

Boka Kotorská

V jihozápadní části Černé Hory, obklopena vysokými vápencovými horami a vyplněna modří průzračných jadranských vod, se rozprostírá boka Kotorská. Starobylé město Kotor je jedním z jejích pokladů. Jedna z nejkrásnějších zátok ve Středozemním moři vznikla před asi deseti tisíci lety zaplavením údolí dvou horských řek mořskou vodou. Čtyři menší zátoky připomínající jezera, ostrovy, poloostrovy, mysy, holé vrcholky hor, ale i zelené kopce a barevná středomořská flóra vytvářejí jeden celek, který činí tento kraj jednou z nejromantičtějších částí Balkánského poloostrova. Krása boky Kotorské se odráží v řadě jejích kontrastů: zasněžené horské vrcholy se zrcadlí v klidné mořské hladině, spolu s kamennými kostely, paláci a domy, v jejichž dvorech kvetou růže, dozrávají pomeranče a citrony, zelená se rozmarýn, vavřín či oleandr, tyčí se cypřiše i palmy. Měsíční světlo dopadá přes strmé strany hor v jasných nocích na kamenné fasády, jež světélkují, jako by byly ze stříbra. Symbióza přírody s člověkem je zde všudypřítomná. Kotorský hrad. V dolní části Kotorského zálivu se pod horami Lovćen a Orjen nachází starobylé město Kotor, od pradávna důležité hospodářské a kulturní centrum této oblasti. Na úpatí kopce svatého Ivana byl jako základ dnešního města postaven na louce nepravidelného trojúhelníkového tvaru ve středověku hrad, jehož jednotlivé dochované části dodnes spojují majestátní hradby. Kompaktnost opevnění doplňuje na severní straně přírodní bariéra v podobě říčky Škudra, na jihu a západě pak mořská voda.

Jablaničko jezero

Řeka Neretva tvoří mezi městy Jablanica a Mostar hluboký kaňon. Právě díky tomuto kaňonu patří trasa z Mostaru do Sarajeva k nádherným zážitkům. Mezi městy Jablanica a Konjic se pak rozprostírá přehrada Jablaničko jezero. Nad městem Konjic se zase dostaneme k ledovcovému jezeru v pohoří Prenj – Boračko jezero. Tato část Bosny není turisticky příliš navštěvovaná, proto je místní příroda ještě nezničená.

Vodopády Kravica

Vodopády Kravica (chorvatsky: slap Kravica) se nacházejí na ponorné řece Trebižat na území opčiny Ljubuški v Západohercegovském kantonu (županiji) Bosny a Hercegoviny. Státem chráněná přírodní památka leží nedaleko obce Studenci jen asi 5 km severně od bosensko-chorvatských hranic, zhruba 25 km vzdušnou čarou jihozápadně od Mostaru a asi 10 km od poutního místa Međugorje.

Mostar

Mostar (v srbské cyrilici Мостар) je město v jižní části Bosny a Hercegoviny, kulturní a společenské centrum regionu Hercegovina, hlavní město Hercegovsko-neretvanského kantonu, a jedno z největších měst v zemi. Situováno je v údolí řeky Neretva, mezi horami Hum a Velež. Podle posledního sčítání lidu v roce 2013 žilo v Mostaru 64 301 obyvatel, z toho v širším městě 105 797 obyvatel. Mostar je také turisticky atraktivním městem v Bosně díky ikonickému mostu, symbolu města. Současné město se rozvinulo okolo dvou věží, resp. malé pevnosti v polovině 15. století za vlády Stjepana Vukčiće Kosači. Na pravém břehu řeky Neretvy stála pevnost Tara a na levém břehu pevnost Halebija. Věže sloužily k ochraně dřevěného mostu, který se nacházel na místě současného kamenného. První písemná zmínka o městě je datována k 3. dubnu 1452 v dubrovnických záznamech o majetkových převodech. Vladislav Hercegović se vzbouřil proti svému otci Štěpánovi a zabral mu některé jeho majetky, mezi které patřil Blagaj a dvě pevnosti u mostu na Neretvě. Most je dále připomínán v roce 1444 v dokumentu aragonsko–neapolského krále Alfonse V..

V roce 1468 ovládli údolí řeky Neretvy Osmanští Turci. Tehdy se zde již nacházel starší most.^[1] V místě dnešního města nechali zbudovat pevnost Köprühisar (pevnost u mostu). Ta nahradila původní, menší opevnění. Díky tomu, že v hlubokém údolí řeky Neretvy bylo možné překročit vodní tok pouze zde, se zde začala tvořit osada a později i samostatné město. To mělo nejprve patnáct domů, později se začalo rozvíjet dále do krajiny. Mezi lety 1522–1566 bylo město také opevněno hradbami. Vzhledem ke své strategické pozici bylo určeno za hlavní město sandžaku Hercegovina (turecké správní jednotky). V 16. a 17. století zažilo značný rozvoj; byl zde živý trh a počet obyvatel se pohyboval okolo deseti tisíc. Ve středověkém městě s úzkými uličkami se nacházela celkem čtyři tržiště, čtyři další existovala za hradbami města. Legendární kamenný most nařídil vybudovat tehdejší turecký sultán Sulejman I.

Ramské jezero

Ramské jezero (chorvatsky Ramsko jezero) se nachází v jihozápadní části Bosny a Hercegoviny (opčina Prozor-Rama). Vzniklo v roce 1968 jako umělé jezero přehrazením řeky Rama (poblíž vesnice Mluša). Jezero je dlouhé až 12 km; s četnými ostrovy a výběžky a jeho hloubka dosahuje u hráze až 95 m. Jeho rozloha je 15,5 km².

Jezero vodou plní kromě Ramy samotné také několik dalších, menších řek. Velmi rychle a dobře se plní v jarních měsících, kdy v okolních horách taje sníh, v létě je jeho hladina obvykle nižší z důvodu nedostatku srážek.

Největší ostrov Ramského jezera, Šćit, byl po napuštění nádrže spojen s pevninou náspem. Další dva menší ostrůvky, Umac a Škarine jsou odděleny od pevniny zcela. Na prvním z trojice ostrovů se nachází františkánský klášter.

Jajce

Jajce (v srbské cyrilici Јајце) je město v Bosně a Hercegovině. Leží na předělu rovinaté a hornaté části země, administrativně ve Federaci Bosny a Hercegoviny, přesněji ve Středobosenském kantonu. Je umístěno na soutoku řek Pliva a Vrbas. V roce 2013 v něm žilo dle údajů bosenského sčítání lidu 8 087 obyvatel.

Město je známé hlavně díky vodopádům, které se nacházejí přímo v jeho centru; tvoří je řeka Pliva, která se vlévá do Vrbasu. Nad centrem města se vypínají ruiny hradu, dochovala se i část středověkého opevnění.

První písemná zmínka o městu Jajce pochází z roku 1396.^[1] Již tehdy zde existoval hrad, město navíc bylo obehnáno hradbami. Vzniklo na strategickém místě, kde se setkávaly staré obchodní cesty, vedené údolími obou řek. Po nějakou dobu bylo hlavním městem středověkého bosenského státu,^[zdroj?] pevnost s fortifikačním systémem odolávaly poměrně dlouhou dobu řadám nájezdníků, kteří v předtureckých dobách měli zájem na získání Jajce. O stavební rozvoj města na přelomu 14. a 15. století se zasloužil nejspíše tehdejší regionální vládce, Hrvoje Vukčić Hrvatinić. Město bylo připomínáno i v letech 1404 a 1411.^[1] V té době město získalo svůj název (který v bosenštině znamená vejce), nejspíše podle vrcholu, který svým tvarem slepičí vejce připomínal. Ve městě sídlil poslední bosenský panovník, Štěpán Tomašević.

Moslavačka Priča

Prázdninové domy převezené v původním stavu ze sousedství, stylově zrenovovaný stoletý nábytek, rodinné fotografie z minulého století – to vše vypráví tento náš Moslavinský příběh.

Gastronomickou část Moslavačky priča tvoří dvě restaurace umístěné u rybníka a v srdci lesa. Chutě a vůně domorodé Moslaviny a speciality z divočiny můžete ochutnat prostřednictvím vytříbených pokrmů našeho regionu, které jsou obohaceny o domorodá vína, z nichž nejznámější je Škrlet.

Koralpe

Koralpe (slovinsky Golica nebo slovinsky Gola planina), označované také jako Koralm, je pohoří v jižním Rakousku, které odděluje východní Korutany od jižního Štýrska. Jižní části pohoří zasahuje i do Slovinska.^[1] Má směr od severu k jihu, je odvodňováno řekou Lavant na západě a řekou Sulm na východě. Jeho nejvyšším bodem je vrchol Großer Speikkogel (2140 m n. m.), oblíbená turistická destinace a zároveň místo pro vojenský přehledový radar vzdušného prostoru. Na jihu ve slovinské části sousedí s pohořím Kozjak.

Koralpe se skládají převážně z přeměněných hornin a některé jeho části jsou v popředí zájmu geologů a sběratelů polodrahokamů. V místě Weinebene a jeho okolí (také vyhledávaná rekreační a turistická oblast) se vyskytují pegmatické vrstvy, které obsahují významné množství spodumenu, takže tato oblast je největší známým naleziště lithia v Evropě. Křemen a živec spolu s hustými lesy sloužily v dřívějších dobách jako základ pro sklářský a porcelánový průmysl.

V současnosti je výstavbě nová železnice, Koralmská dráha, která pomocí Koralmského tunelu pod Koralpe do roku 2022 propojí dvě hlavní města spolkových zemí Klagenfurt a Graz.

Zwettl

Název Zwettl pravděpodobně pochází ze slovanského slova setla, který má význam „prosekávání“ nebo „mýcení“. Doposud avšak nebyly objeveny žádné slovanské stopy, takže je toto vysvětlení velice nejisté. Město bylo založeno rodem Kuenringů v roce 1139, kteří sem přivedli první cisterciácké mnichy a nechali postavit klášter proslavený svou skvostnou architekturou. Klášter hrál později vůdčí roli v kolonizaci přilehlého, tehdy českého Vitorazska. 28. prosince 1200 byla Světlá prohlášena městem.

V letech 1426 a 1427 bylo město dvakrát úspěšně obléháno husity. Další útrapy pro město přinesla třicetiletá válka. V roce 1645 bylo město obsazeno Švédy.

V roce 1850 se Světlá spojila s 13 sousedícími obcemi a roku 1971 vzniká městská obec Zwettl v dnešním rozsahu.