Přes Alpy k Triglavu

Letní jízda rakouskými Alpami a slovinským n.p. Triglav

Pojedeme nádhernou přírodou, horami, lesy, podél řek a jezer, městy i vesničkami a historickými místy.

Pojeďte s námi a uvidíte, že budete nadšeni!

Z Čech vyjedeme přes Novohradské hory do Rakouska a rovnou do kopců a údolí – navštívíme známá i neznámá místa. Tu a tam vystoupáme serpentýnami do výšek za úžasnými výhledy, do údolí plných jezer, lesů a řek. Ochutnáme místní lokální speciality při zastávkách během jízdy, ale i večer při posezení u pivka nebo vínka. Každý den budeme plni zážitků a povídání večer bude vždy plné emocí a dalších plánů. Ve Slovinsku se určitě vykoupeme v největším slovinském jezeře, vyjedeme nejznámější i méně známé kopce. Výhledy si pak uchováme v paměti ještě dlouho. Tento výlet je opravdu dovolená na motorce a určitě si ho moc užijete.

Slavonice

Ojedinělý soubor historických památek můžete navštívit ve Slavonicích. V centru města uvidíte bohatě zdobené domy a historické památky postavené v renesančním, gotickém či barokním slohu. Ojedinělý je také zpřístupněný systém odvodňovacích kanálů a štol. Slavonice jsou se svým uceleným souborem renesančních domů od r. 1961 městskou památkovou rezervací.

Vznik města se datuje kolem 12. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců). Ves se pomalu rozvíjela v opevněné město. Od 13. století také zřejmě vznikal propracovaný podzemní systém, který sloužil nejen jako odvodňovací, ale zároveň i jako obranný systém města. Město výrazně ovlivnilo 14. století. Tehdy patrně došlo k rozšíření starší opevněné kruhovité osady o prostornější, mírně se svažující, tržiště směrem na západ (nám. Míru) a zároveň o tržiště směrem na východ v podobě rozšířené ulice (Horní nám.). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství.

Hrad Hardegg

Název hradu se odvozuje od starohornoněmeckého slova hard = les, -egg = skála, kámen, v přeneseném smyslu pak „pevný dům v lese“.

První písemná zmínka o hradu se objevuje v roce 1145 v listině Alžběty von Schleunz, kde je jako svědek darování uveden Otto z Hardeggu, v té době však šlo jen o malou tvrz. Prvními majiteli byla hrabata z Plainu a Hardeka (Plain und Hardegg); po vymření tohoto rodu pak zdejší zboží drželi různí majitelé, kteří hrad postupně rozšiřovali, až patřil mezi největší v zemi. Byla vystavěna věž, palác a kaple. Po smrti bezdětného říšského hraběte Michaela z Hardeggu, hraběte z Magdeburgu, přešel Hardegg v roce 1499 do držení Habsburků, kteří jej dále předali dědicům magdeburským, bratrům Prüschenkům, svobodným pánům ze Stettenbergu, dědičným číšníkům na Enži, truchsesům (stolníkům) štýrským, kteří se pak začali zvát říšskými hrabaty zu Hardeg und im Marchland.

V roce 1501 koupil Oldřich z Hardeggu od bratří Albrechta, Jiřího a Karla Minsterberských, knížat minsterberských a olešnických, za sedmdesát tisíc rýnských zlatých Kladské hrabství a s tím současně i titul hrabě kladský (Graf von Glatz); v roce 1515 se stal jejich švagrem, když se oženil s jejich nejmladší sestrou Sidonií. V roce 1502 obdrželi Heinrich a Sigmund právo razit v Kladsku stříbrné mince.

Klášter Göttweig

Klášter Göttweig je mužský benediktinský klášter, který stojí na návrší, jež je výběžkem pahorkatiny Donausteinerwald, nad obcí Furth na jižním břehu Dunaje nedaleko dolnorakouské Kremže. Náleží do širšího okolí údolí Wachau.

Klášter byl založen roku 1083 pasovským biskupem Altmanem pro konvent augustiniánů kanovníků, ale již roku 1094 se zde usídlil konvent benediktinů z kláštera St. Blasien ze Schwarzwaldu. První a jedinou stojící románskou stavbou je kaple sv. Erentrudy, archeologickým výzkumem byly odhaleny ještě základy románského kostela sv. Jiří, které jsou přístupné mimo současný klášter. Středověký rozmach následovaly požáry a drancování tureckými vojáky a devastace v období reformace. Od roku 1625 klášter náleží do rakouské kongregace benediktinů. Přestavbu klášterního areálu po požáru z roku 1718 pro opata Gottfrieda Bessela navrhl císařský dvorní architekt Johann Lucas von Hildebrandt po vzoru španělského Escorialu. Benediktinský klášter je dosud v provozu a se 45 mnichy patří k největším v Rakousku. V letech 1991–1996 byl zdejší otec opat (pater abbas) hlavou kongregace.

Mariazell

Mariazell Proslulé poutní město Mariazell leží vysoko v Türnitzských Alpách v nejsevernějším cípu Štýrska, zhruba 140 kilometrů od Štýrského Hradce. Rozprostírá se v údolí řeky Salzy a spolu s přidruženými okolními vesničkami zaujímá téměř stejnou rozlohu jako samotná Vídeň (tedy zhruba 415 kilometrů čtverečních). Na rozdíl od rakouské metropole je ale domovem jen necelých čtyř tisíc obyvatel a život zde plyne spíše poklidným tempem. Díky své dostupnosti a rozmanitému vyžití jak v létě, tak v zimě je také oblíbeným cílem (nejen) českých turistů. Historie města se datuje od 21. prosince 1157, kdy do těchto končin podle místní legendy dorazil mnich Magnus z benediktinského kláštera svatého Lambrechta, který byl pověřen správou zdejší církevní obce. Traduje se, že mu téměř na samém konci jeho dlouhé a úmorné pouti cestu znenadání zavalila obrovská skála. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/mariazell/

Opatství Admont

Opatství Admont (německy Stift Admont) je benediktinský klášter, situovaný ve vysokohorském alpském údolí řeky Enže v rakouském městě Admont. Je nejstarším a jediným dosud živým klášterem ve Štýrsku, obsahuje největší klášterní knihovnu na světě^[1] a rozsáhlé sbírky přírodovědecké a umělecké. Je známý zejména svou barokní architekturou.

Poloha opatství je na hranicích hornatého Národního parku Gesäuse. Jméno Admont seodvozuje buď z latinského výrazu Ad montes , tj. „v horách“, nebo ze slovanského výrazu pro zurčící potok, který byl v této lokalitě přítokem Enže Adamonse.

Opatství Panny Marie a sv. Blažeje založil na den sv. Michaela 29. září roku 1074 arcibiskup Gebhard ze Salzburgu spolu se třemi biskupy a salzburským benediktinským opatem Arnem za hojné účasti štýrské šlechty, kléru i laiků. Fundaci umožnil odkaz dědictví korutanské hraběnky, později svatořečené Hemmy, alias Emy z Gurku. Usídlila se zde komunita mnichů z opatství svatého Petra v Salzburgu pod vedením prvního opata Isingrina. Druhý opat Giselbert zde zavedl Clunyjskou reformu. Další z časných opatů byl Wolfhold z Freisingu (1115-1137), který přestavěl klášterní kostel na trojlodní baziliku s mramorovými sloupy a roku 1121 založil nedaleký ženský konvent benediktinek, především jako Damenstift pro vzdělávání dívek z bohatých rodin. Tato vzdělávací tradice zůstala v klášteře silná dodnes.

Hrad Strazburg

Schloss Straßburg je hrad v Straßburg , Korutany , Rakousko . Schloss Straßburg je 754 metrů nad mořem.

Dnes hrad hostí měnící se muzejní exponáty a je v něm umístěno několik etnografických sbírek. Trvale jsou vystaveny objekty venkovského života, včetně rustikálního nábytku, kuchyňských pomůcek, nástrojů a vybavení domácnosti, kolekce textilií z poloviny 19. až poloviny 20. století a kolekce kouřových dýmek .

Lublaňský hrad

Lublaňský hrad (slovinsky Ljubljanski grad) je středověký hrad na Hradním kopci v Lublani, hlavním městě Slovinska. Podle archeologických nálezů oblast současného hradu je osídlená nepřetržitě od roku 1200 př. n. l., kdy byla poprvé osídlena a později bylo vybudováno opevnění. Hrad byl poprvé zmíněn v roce 1144 jako sídelní místo vévody Korutanského. V 15. století byl hrad rozšířen kompletními hradbami a věžemi u vstupu, kde byl umístěn padací most. V tomto období byla také postavena kaple. V 16. a 17. století byly postupně postaveny další objekty.

Protože nebyl hrad v další době sídlem vladaře ani žádného jiného důležitého šlechtice, a protože nebylo opevnění v této oblasti zapotřebí, začal hrad ztrácet na významu. Náklady na údržbu byly tak vysoké, že hrad postupně začal chátrat.

Bohinjské jezero

Bohinjské jezero (slovinsky Bohinjsko jezero, německy Wocheinersee) je největší jezero ve Slovinsku, když nepočítáme nestálé Cerknišské jezero. Leží v nadmořské výšce 525 m. Má rozlohu 3,18 km², je 4,35 km dlouhé a 1,25 km široké a pobřeží má délku 10,9 km. Dosahuje maximální hloubky 45 m. Jezero je ledovcovo-tektonického původu: prohlubeň vznikla intenzivním erozním působením ledovce. Ve východní části jezera se nacházejí četné morény. Hlavním přítokem jezera je řeka Savice napájená z Černého jezera, která se v západní části probíjí balvanovými morénami a u osady Ukanc se rozlévá v Bohinjské jezero. Jde o průtočné jezero, vytéká z něj druhá nejkratší řeka ve Slovinsku, řeka Jezernice, která se po méně, než stech metrech slévá s z levé strany přitékající Mostnicí v Sávu Bohinjku. Na severním okraji jezera se nachází větší množství krasových pramenů, nejznámější z nich je Govic.

Bledské jezero

Bledské jezero (slovinsky Blejsko jezero) je jezero, které leží na severozápadě Slovinska. Vzniklo na konci poslední doby ledové roztáním Bohinjského ledovce. Jezero nemá žádný významný přítok, zásobují jej především podzemní zřídla. Tektonický původ prozrazují termální prameny v jeho severovýchodní části. Ty způsobují, že voda v jezeře je příjemně teplá – až 26 °C (jedno z nejteplejších alpských jezer), takže umožňuje koupání přes celé léto až do září.

Most na Soči

Most na Soči je město v obci Tolmin v přímořském regionu Slovinska. Nachází se na skalnatém hřebenu nad soutokem řek Soča a Idrijca. V minulosti tato dvě koryta řeky, hluboce vytesaná do skalnatých svahů, poskytovala osadě vynikající ochranu před vetřelci

Mangart

Mangart nebo Mangrt je hora v Julských Alpách na hranici Slovinska a Itálie. Skalní pyramida je tvořena triaskými a jurskými vápenci, měří 2679 m n. m. a je čtvrtou nejvyšší horou Slovinska. Leží na území Triglavského národního parku, na svahu hory pramení říčka Koritnica, nedaleko se nacházejí Fusinská jezera.

Nadmořská výška: 2 679 m

Prominence: 1 065 m

Prvovýstup: 1794

Hornina: vápenec

Nadřazené pohoří: Julské Alpy

Pohoří: Julské Alpy, Alpy

Průsmyk Vršič

Průsmyk Vršič s převýšením 1611 metrů je vysokohorský průsmyk přes Julské Alpy v severozápadním Slovinsku. Je to nejvyšší průchod ve Slovinsku a zároveň nejvyšší ve východních Julských Alpách. Spojuje Horní Kraňsko s údolím Trenta ve slovinském přímoří.

Zobrazit původní popis

Nadmořská výška: 1 611 m

Pohoří: Julské Alpy, Alpy

Wörthersee

Wörthersee je jezero v Rakousku, nachází se západně od města Klagenfurt. Má rozlohu 19,39 km² a je tak největším jezerem ve spolkové zemi Korutany a 5. největším v Rakousku.

Délka: 16,5 km

Plocha: 19,39 km²

Nadmořská výška hladiny: 439 m

Šířka: 2 km

Millstätter See

Millstätter See je jezero v rakouské spolkové zemi Korutany. Nachází se v pohoří Nockberge v nadmořské výšce 588 metrů, má rozlohu 13,28 km² (druhé největší jezero Korutan) a dosahuje maximální hloubky 141 metrů.^[1] Jezero bylo vytvořeno údolním ledovcem ve würmském období. Je protáhlé v délce přes 11 kilometrů, vlévá se do něj okolo třiceti potoků, z nichž je největší Riegenbach, jediným odtokem je Seebach, přítok řeky Lieser. Na severním břehu se nacházejí městečka Millstatt am See s klášterem, Seeboden a Radenthein, jižní břeh je neobydlený a v roce 1970 byl vyhlášen chráněným územím. Jezero je vyhlášenou rekreační oblastí díky čisté vodě a vzduchu. Okolní horské vrcholy přesahují dva tisíce metrů a chrání jezero před chladnými větry, proto je teplota vody relativně vysoká, v létě dosahuje až 27 °C.^[2] Po břehu vedou stezky pro pěší a cyklisty, na jezeře se v létě provozuje lodní doprava. Nad jezerem se nachází vyhlídka Granátová brána.^[3] Jezero je zdrojem pitné vody, významný je rybolov: vyskytuje se zde okoun říční, síh, siven, štika obecná nebo candát obecný, v Seebodenu bylo roku 1980 zřízeno rybářské muzeum.

Název jezera pochází podle legendy z latinského výrazu mille statuae (tisíc soch), protože vévoda Domicián Korutanský po svém přijetí křesťanství nechal do jezera naházet velké množství pohanských idolů.

Burg Mautendorf

Již v roce 326 našeho letopočtu , je pevnost údajně existovaly v místě, kde dnes na kopci hrad je , který chránil římskou silnici , že jakmile prošel . Tato pevnost, která byla zničena během Velké migrace , je také údajně oficiálním sídlem římského zemského správce.

Jak je patrné z darovací listiny císaře Heinricha II. Z roku 1002, v tomto bodě bylo následně vybudováno „zařízení pro výběr mýtného“. Hrad byl poprvé zmíněn v listinách v roce 1253, tedy v roce, ve kterém tvrz ze byl postaven hrad. Od té doby zajistila důležitý přechod přes Radstädter Tauern, který byl obnoven na staré římské silnici. Arcibiskup Leonhard von Keutschach a probošt Burkhard von Weißpriach rozšířili hradní komplex v 15. století . Sloužil katedrále jako administrativní centrum. V roce 1806 se stal majetkem státu.

V roce 1894 Hermann von Epenstein , vojenský lékař z Berlína, koupil hrad a zachránil jej před poškozením.

Epensteinův otec byl židovského původu, ale jako kmotřence měl Hermanna Göringa , a proto byl s rodinou jeho rodičů často hosty v Mauterndorfu. Hermannův bratr Albert Göring na zámku prakticky vyrůstal. Epensteinova vdova přenesla hrad na Hermanna Göringa. [3] Převod vedl ke stále právním problémům 20. století, protože Goering, požadovaný záznam v katastru nemovitostí, nebyl nikdy proveden. Na konci dubna 1945 chtěl Hermann Göring uprchnout na hrad, ale ze strachu z postupu Rudé armády se rozhodl pro Schloss Fischhorn .

Panoramabad Gröbming

Gröbming je obec s asi 2800 obyvateli v okrese Liezen ve spolkové zemi Štýrsko v Rakousku. Leží v nadmořské výšce 770 m a má označení klimatické lázně.
K pamětihodnostem v Gröbmingu patří římsko-katolický farní kostel Nanebevzetí panny Marie nebo Friedenskircherl – malá kaple na hoře Stoderzinken v nadmořské výšce 1898 m postavená v roce 1902. Dá se k ní dostat pouze pěšky. Zajímavá je také Stoderzinkská alpská silnice (Stoderzinken Alpenstraße) – nejvyšší vyhlídková silnice ve Štýrsku.
Gröbming leží v rekreačním regionu Schladming-Dachstein, mezi impozantními horami Stoderzinken a Kammspitze. Nabízí mnoho volnočasových aktivit – od kneippování a léčebných procedur přímo v místě po turistiku, jízdu na horských kolech, horolezectví, plachtění nebo paragliding.
Od roku 2010 má Gröbming moderní koupaliště „Panoramabad“ s dvěma bazény, whirlpoolem a rozlehlými plochami pro odpočinek. Pro malé děti je zde brouzdaliště. Celoročně jsou zde pak k dispozici sauny s útulnými odpočívárnami a masáže.

Pyhrn Pass

Pyhrn Pass je horský průsmyk v rakouských Alpách mezi rakouskými státy Horní Rakousy a Štýrskem.

Spojuje Warscheneck a Bosruck a je v nadmořské výšce 954 m (3,130 ft). Průjezdová silnice (B 138) má maximální stupeň 10 procent.

Od poloviny osmdesátých let se provoz na průsmyku snížil otevřením tunelu Bosruck pro dálnici A9 Pyhrn. Od devatenáctého století existuje také železniční tunel. Od výstavby silničního tunelu nebyla silnice v zimě pravidelně odklízena a pro kamiony je třeba ji vyklidit.

Na hornorakouské straně západně od průsmyku se nachází letní a lyžařské středisko Wurzeralma východně od průsmyku je Bosruck, který je známý pěší turistikou a běžkařským lyžováním.

Vzhledem k tomu, že průsmyk je poměrně nízký, je regionálně důležitý od doby kamenné.

Freibad Gleinkersee

Berghof Sturmgut se nachází uprostřed hor, a proto daleko od pláže. Přesto je ve vesnici i v blízkém i vzdáleném okolí spousta atraktivních možností ke koupání

Hallstatt

Solná komora leží na východ od Salcburku a je nejvyhlášenější jezerní oblastí Rakouska. Ledovcová údolí tu bývají vyplněna jezery s průzračnou vodou a jsou obklopena romantickými kopci. Halštatské jezero je jedním z nejkrásnějších. Tato oblast však neláká jen romantiky a sportovně založené lidi, ale i milovníky historie.Sedl jsem si na dřevěnou skluzavku dlouhou 64 metrů a svižně odfrčel dolů do pravěku. Přijeli jsme se totiž podívat do slavného Hallstattu. Lidé tu prý těžili sůl už před sedmi tisíci lety, i když tehdy si asi ještě netroufali do větší hloubky. Jiné to bylo později.

V jedné z jeskyní, kterou jsme navštívili, leželo dřevěné schodiště staré téměř 4400 let. Bylo tedy z doby, kdy končila doba kamenná a začínala doba bronzová. Tehdejší lidé po něm sestupovali do podzemí. V chodbách stály i jejich figuríny v dobovém oblečení s jednoduchými nástroji.

Zell am See

Lázně Zell am See jsou hlavní město stejnojmenného okresu rakouské spolkové země Salcbursko. Žije zde přibližně 9 800 obyvatel. Okresy se v Salzbursku hovorově nazývají také jako „Gaue“ a okresu Zell am See se říká „Pinzgau“. Wikipedie

Nadmořská výška: 750 m

Rozloha: 55,17 km²

Založení: 750 n. l.

Krimmelské vodopády

Krimmelské vodopády tvoří vodní kaskáda na říčce Krimmler Ache v Národním parku Vysoké Taury v Rakousku. Její vody se vlévají do Salzachu a po průtoku regionem Pinzgau míří k Salzburgu. Svým průtokem a především celkovou výškou 385 m patří k nejkrásnějším vodopádům v Evropě. Wikipedie

Adresa: 5743 Krimml, Rakousko

Celková výška: 385 m

Kitzbühel

Kitzbühel je město v rakouském Tyrolsku ležící na řece Kitzbühler Ache, v nadmořské výšce 762 metrů, mezi horskými vrcholy Hahnenkamm a Kitzbüheler Horn. Je také administrativním centrem okresu Kitzbühel. Žije zde přibližně 8 300 obyvatel.

Berchtesgaden

Berchtesgaden je městys v nejzazším jihovýchodním koutě bavorského správního okresu Horní Bavory a správní středisko jižní části okresu Berchtesgádensko. Nejbližší větší město je Bad Reichenhall, nejbližší velkoměsto a oblastní regionální centrum je Salzburg, 15 km na sever na rakouské straně.

Atterské jezero

Atterské jezero nebo Kammerské jezero je ledovcové jezero v severním Rakousku v Alpách v pohoří Salzkammergutberge. Má rozlohu 46,7 km² a dosahuje maximální hloubky 171 m. Leží v nadmořské výšce 467 m. Teplota vody zde v létě dosahuje až 25

Zwettl

Název Zwettl pravděpodobně pochází ze slovanského slova setla, který má význam „prosekávání“ nebo „mýcení“. Doposud avšak nebyly objeveny žádné slovanské stopy, takže je toto vysvětlení velice nejisté. Město bylo založeno rodem Kuenringů v roce 1139, kteří sem přivedli první cisterciácké mnichy a nechali postavit klášter proslavený svou skvostnou architekturou. Klášter hrál později vůdčí roli v kolonizaci přilehlého, tehdy českého Vitorazska. 28. prosince 1200 byla Světlá prohlášena městem.

V letech 1426 a 1427 bylo město dvakrát úspěšně obléháno husity. Další útrapy pro město přinesla třicetiletá válka. V roce 1645 bylo město obsazeno Švédy.

V roce 1850 se Světlá spojila s 13 sousedícími obcemi a roku 1971 vzniká městská obec Zwettl v dnešním rozsahu.